Každý člověk bydlí tak, jak se mu líbí. Nebo také lidé bydlí tak, jak by nechtěli, ale třeba by si přáli úplně jinak bydlet. Každý člověk má takovou domácnost, kterou má. A také si ji chce udržovat, ale také musíte mít na paměti, že když například si pořídíte několik zvířat, a to hlavně velikých psů, tak také musíte počítat s tím, že vaše domácnost nebude stále jako ze škatulky. Možná kdybyste desetkrát za den opravdu pečlivě a pořádně poctivě uklízeli, tak možná ano, ale když třeba budete mít dva německé ovčáky a budou bydlet v bytě nebo v domě, tak si myslím, že vaše domácnost nebude úplně hygienicky čistá.
Neříkám, že vaši psi jsou špinaví, ale třeba když přijdou z nějaké procházky, kdy pršelo nebo kdy třeba byl venku nějaký nepořádek a potom vám psi přijdou domů, tak může ten nepořádek samozřejmě přijít na podlahu. A když třeba vlhký nebo celkově mokrý pes skočí na sedačku, tak to je potom opravdu veliká pohroma. Někomu to ale nevadí, někdo si dá právě na sedačku nějaké speciální deky, aby jeho psi právě v domácnosti mohli na sedačku. Já osobně bych tohle nesnesla. Nemám ráda, když můj pes je na sedačce. Můj pes má své dva pelechy, jeden má v obýváku a druhý má v kuchyni a stejně tak má rád právě své pelechy, takže ani na sedačku nechodí.
Navíc já mám dva malé psy. A také kočku. Kočka má svoje škrabadlo tady u nás v domácnosti a myslím si, že i kočka je ráda, že má svůj odpočinek, a hlavně své soukromí. Já si myslím, že když máte domácnost a máte v domácnosti zvířata a že i každé zvíře si zaslouží svůj odpočinek a také svůj koutek soukromí. Jednoznačně i děti. Děti už ve svých osmi nebo devíti letech vyhledávají nějaké soukromí, proto je nejlepší, když i děti v domácnosti mají svůj koutek, kde mohou být samy anebo kde si mohou také popřemýšlet. A to nemluvím potom o dorůstajících dětech neboli o teenagerech. Ty potřebují mít soukromí opravdu hodně často. A když ho nemají, tak jsou nervní.